„Zatímco Richard III. ležel tiše ve svém hrobě v Leicesteru, jeho pověst se měnila. Částečně mohla být změna přirozená, ale z velké části byla pod taktovkou režimu a dynastie, která uchvátila jeho trůn. Výsledkem je, že Richard III. se stal – a stále zůstává – jednou z nejkontroverznějších postav anglické historie. Někteří soudobí autoři jej popisovali jako dobrého krále. Zdá se, že byl po mnoho let loajálním synem, bratrem a manželem. Avšak – nikterak překvapivě – po jeho porážce a smrti v bitvě na Bosworthském poli se stal předmětem očerňování ze strany tudorovského režimu, jenž nahradil Richardovu dynastii Yorků. Možná je dobré zdůraznit v této souvislosti to, že pouhé slovo Jindřicha VII. (neověřené z jiných zdrojů) není vždy zcela důvěryhodné, jelikož máme jasné důkazy, že při různých příležitostech tento první tudorovský monarcha lhal a přepisoval historii. Například i tehdy, když se ve francouzském exilu vydával za syna Jindřicha VI., aby vylepšil své pochybné „lancasterské“ nároky na trůn. Jakmile byl na trůně bezpečně usazen, nemilosrdně vymazal z historie Lady Eleanoru Talbotovou a Richardův nárok na trůn tak vypadal jako neplatný (lady Talbotová byla žijící první manželkou Edvarda IV., jehož sňatek s Alžbětou Woodvilleovou tak byl bigamistický a děti z tohoto svazku byly nelegitimní). Toto nejsou názory, to jsou fakta. Postoj Jindřicha VII. k jeho předchůdci byl však složitější a zjevně procházel vývojem.“
Nový hrob Richarda III. v leicesterské katedrále, kam byly jeho ostatky uloženy v březnu roku 2015. Zdroj: Wikipedia
