“V neděli 21. srpna vyjel Richard III. z Leicesteru a údajně překročil říčku Soar po starém klenutém mostě, který byl vystavěn z kamene a podepřen čtyřmi nízkým oblouky. Tento most stál na svém místě ještě v šedesátých letech 19. století, pak jej ale nahradil most z litinové konstrukce. Starý most byl dost úzký, opatřen nízkou kamennou zídkou-zábradlím na každé straně. Podle pověsti král, když přejížděl most, zavadil ostruhou o zídku a stará žebračka, která na králi hlasitě vyžadovala almužnu poté, co ji ignoroval, mu předpověděla, že „kde jeho ostruha křísla o zábradlí, tam bude proražena jeho hlava“. Toto „proroctví“ mohlo vzniknout ale až zpětně, i když samozřejmě středověcí vykladači budoucnosti opravdu existovali.
Nedochoval se žádný záznam o tom, že by večer před bitvou u Bosworthu Richard III. udělal poslední vůli, což bylo obvyklou praxí před jakýmkoliv důležitým konfliktem, a proto je nanejvýš pravděpodobné, že tak učinil. Byl králem bez přímého dědice, který se chystal do velké bitvy. Minimálně to, že neměl dědice, vyžadovalo, aby písemně upřesnil, kdo by po něm měl převzít korunu v případě, že by byl zabit. Kdybychom tento dokument měli k dispozici, bylo by to nesmírně zajímavé a osvětlilo by to mnohé, ale bohužel se nedochoval. Poslední vůle sepsané ve středověku, které přežily do dnešních časů, jsou ve většině případů úřední kopie zhotovené poté, co byla poslední vůle odsouhlasena. Podstoupit tento úřední postup Richard jednoduše neměl čas.“
Na obrázku je mladý Jindřich Tudor, který porazil Richarda III. v bitvě u Bosworthu 22. srpna 1485.
