„Série opatření týkajících se královských sňatků, která platila od osmnáctého do dvacátého století, byla až donedávna – zcela mylně – považována za znak typický pro královské sňatky všech historických epoch, což vede k zavádějícímu zobecňování, jež jsme zde citovali v první kapitole. Mnoho let bylo tedy očekáváno, že se příslušníci anglického královského rodu budou ženit s nevěstami pocházejícími z cizích královských rodin, s pannami protestantského vyznání, a to při veřejných obřadech, které uspořádá – či přinejmenším schválí – vládnoucí panovník.
Ovšem z našeho zkoumání minulosti už zcela jasně vyplynulo, že taková pravidla neplatila vždycky. Plantagenetovští princové – ať už z rodu Lancasterů nebo Yorků – se koncem středověku ve skutečnosti setkávali jen s pramalými obtížemi, pokud se chtěli oženit s plebejkami, či dokonce s nevěstami, které již byly předtím vdané a měly i děti. Téže svobodě se těšili i takzvaní tudorovští monarchové a jejich rodiny, takže Jindřich VIII. a jeho sestry vstupovali do manželství – a Jindřichova dcera Alžběta o tom uvažovala – s partnery z domácího prostředí, kteří nepocházeli z královského rodu, stejně pohotově, jako zvažovali sňatek se členy cizích královských rodů. A ještě během šestnáctého století neplatil požadavek, že by budoucí králova choť nesměla být předtím vdaná.
Podobnou flexibilitu prokázali v pozdější době Stuartovci. Královna Marie Stuartovna, Jakub II. a „Karel III.“ si partnera nevybírali kvůli společenskému postavení, ale z lásky. Stejně se zachovali četní potomci sestry Karla I., české královny Alžběty (manželky Fridricha Falckého), a to včetně jejího syna prince Ruprechta. Po celé toto velmi dlouhé období, a dokonce ani po reformaci navíc nikdo neřešil náboženské vyznání potenciálních královských partnerů. Alžběta I. zvesela uvažovala o nabídkách svých katolických nápadníků, zatímco její sestřenice Marie Stuartovna, vyznáním katolička, se provdala za protestanta. A Alžbětini stuartovští nástupci se většinou oženili s katoličkami, třebaže jejich děti byly vychovávány v anglikánském duchu.“
Dvě manželky anglického krále Jakuba II. (1685–1688): první byla Anna Hydeová (vlevo), druhá Marie z Modeny.
