Co prožívala světoznámá americká kapela Blondie na turné po Velké Británii v roce 1977? Ve své autobiografii Tváří v tvářo tom vypráví zpěvačka Debbie Harry v sedmé kapitole s názvem Raketový vzlet, odměna za dřinu mnoha let:
„V květnu 1977 jsme přistáli na londýnském letišti Heathrow. Bylo to přesně v době, kdy se královna Alžběta chystala oslavit stříbrné výročí své vlády a kapela Sex Pistols se zase chystala vypustit album God Save the Queen. Náš první koncert na „rozehřátí“, kde jsme vystupovali jako headlineři a předskakovala nám britská kapela Squeeze, se odehrál na univerzitě v malém jihoanglickém malebném přímořském městě Bournemouth. Bylo to pro nás jako zjevení – něco úplně novýho. Britští punkeři byli totiž oproti těm americkým hodně odlišní. Chovali se daleko víc jako samostatná subkultura a vymezovali se tak výrazně vůči okolí. Byli taky daleko víc „kontaktním“ publikem. Lidi pogovali, dělali stage diving, plivali a řádili jako o život a hecovali nás svými výkřiky. Skinheadi, kterejch bylo v publiku taky plno, měli obzvlášť v oblibě stage diving. Jinak tam všichni tihle plešatý kluci poskakovali, vzájemně se strkali a tancovali. V jednu chvíli mě málem stáhli dolů z pódia. Třeba to, že na nás jako vyjádření svého obdivu plivali, se nám moc nelíbilo. Tahle takzvaná „plivačka na pódium“ (lobbing a loogie) spočívala v tom, že jedinec v publiku natáhnul v krku chuchvalec hlenů a obloukem ho na vás poslal. Tak trochu ironií osudu se náš novej kamarád Iggy Pop osobně hlásil k tomu, že tenhle novátoreskej punkovej „způsob ocenění výkonu kapely“ vynalezl právě on. Ok, fakt moc dík, Iggy. Ale pogo, co tam publikum předvádělo, bylo vážně sranda – všichni bláznivě poskakovali jako maniaci, strkali do sebe a kývali u toho všeho do rytmu hlavama a kouleli očima. A tohle bylo svým způsobem přesně to, co jsem se snažila dosáhnout už od časů The Stillettoes: přimět lidi, aby u rocku zase začali tancovat.“
Ilustrační foto z koncertu Blondie, zdroj: www.blondie.net
