„Počátkem roku 1811 k Arthurovi Wellesleymu (nejen) prostřednictvím zpráv od lorda Liverpoola začaly pronikat informace o vzrůstajícím napětí mezi Napoleonem a ruským carem Alexandrem I. Jádrem jejich sporů byla kontinentální blokáda vůči Británii, jejímž vyhlášením Napoleon Rusům stejně jako zbytku Evropy zjednodušeně řečeno zakazoval obchodovat s Británií, což Rusové začínali postupně porušovat. Ve vztazích Ruska s Francií dále přilil olej do ohně vyhýbavý ruský postoj ohledně Napoleonovy nabídky k sňatku adresované carově sestře Anně Pavlovně, která byla po Napoleonově rozvodu s císařovnou Josefínou vedle rakouské princezny Marie Luisy, s níž se Napoleon nakonec oženil, druhou žhavou kandidátkou na Bonapartově seznamu potenciálních manželek. Wellington tak napsal domů jednomu ze svých přátel: „Jestli letos vypukne na severu válka (mezi Ruskem a Francií), myslím, že se snadno dokážeme postarat o to, že Boney (Napoleon) nebude mít ve Španělsku tenhle rok (1811) na růžích ustláno, a i když válka letos nevypukne, je nemožné, aby nadále jeho podvodná a nechutná tyranie byla snášena o mnoho déle, a pokud Velká Británie vydrží ve svém úsilí, domnívám se, že i tak můžeme dovést operace na Pyrenejském poloostrově k uspokojivým výsledkům.“ Před vpádem na španělské území však potřeboval Arthur Wellesley, jenž nyní ke svému nemalému zadostiučinění konečně přecházel do ofenzivy, nejprve bezpodmínečně dobýt dvě klíčová španělská opevněná města: Ciudad Rodrigo na severu a Badajoz na jihu španělsko-portugalských hranic, střežící dvě hlavní cesty mezi Portugalskem a Španělskem, jež byla obě momentálně v rukou Francouzů.
Robert Banks Jenkinson (1770–1828), druhý vévoda z Liverpoolu
