„Již od počátku října 1809 Wellington osobně takřka nepřetržitě mapoval hornatý terén na sever od Lisabonu v celé šíři nevelkého poloostrova mezi Atlantikem a řekou Tejo, na jehož spodním okraji se portugalské hlavní město rozkládá. Wellington bedlivě pozoroval terén, hovořil s místními obyvateli a své poznatky si pečlivě zapisoval. Doprovod Arthurovi dělal jeho vrchní ženista, plukovník Richard Fletcher: „Jeho lordstvo (Wellington) a plukovník (Fletcher) neustále křižují okolní krajinu (mezi Atlantikem a Tejem) v okruhu třiceti mil a již málem uštvali Fletcherova hřebce...“, napsal v dopise domů jeden z Wellingtonových ženistů, poručík Jones. Toto úsilí vyústilo ve finální rozkaz k vybudování systému fortifikací Torres Vedras, jenž Wellington předal Fletcherovi v detailní písemné podobě 20. října 1809. Jako podklady ke konkrétnímu umístění pevností měl Wellington k ruce také starší plány vypracované francouzským ženistou Vincentem a portugalským majorem Nevesem Costou. Stavební práce naplno začaly počátkem listopadu. Systém opevnění Torres Vedras měl být po svém dokončení tvořen třemi hlavními obrannými liniemi pevností, jichž bylo v konečném důsledku postaveno neskutečných 152. Tyto reduty (malé hvězdicovité pevnůstky), jež byly často vzájemně propojeny sítí zákopů a obranných náspů, po svém dokončení disponovaly 524 děly a vystavovaly nepřítele na mnoha místech obranných linií křížové palbě. Ve finále fortifikace tvořící linie Torres Vedras dokázaly pojmout posádku okolo 35 000 mužů.“
Linie Torres Vedras. Foto: Daniel Res
