Vedle špatných studijních výsledků jsou Wellingtonova studia na Etonu neodmyslitelně spojena také se slavným výrokem o vítězství u Waterloo: „Bitva u Waterloo byla vyhrána na hřištích Etonu.“ Nicméně je nanejvýš pravděpodobné, že tuto větu, která paradoxně patří z řady s Wellingtonem spojovaných citátů k těm nejznámějším, vévoda nikdy nepronesl. Poprvé ho totiž publikoval v neautorizovaném díle populární publicista a člen francouzského parlamentu, hrabě Montalembert, až několik let po vévodově smrti. Mohlo se také jednat o Montalembertovu volnou parafrázi slov, která Wellington s hlasitým smíchem prohlásil, když při návštěvě Etonu roku 1818 již jako populární vítěz od Waterloo vzpomínal na své dětské hry, kterými si krátil čas v místních zahradách: „Věřím, že klukoviny, které jsem prováděl v těchto zahradách (školy v Etonu), mi pomohly objevit touhu po překonávání překážek.
Nezpochybnitelnou skutečností však zůstává, že jako student vévoda příliš neuspěl. Byl problémovým žákem a studium ho v dětství dvakrát nebavilo. Silně autoritativní přístup vyučujících, zahrnující mimo jiné i fyzické tresty, v něm podporoval spíše odbojnost a neochotu se učit než tolik potřebnou motivaci. Podobně jako Wellington byl takřka přesně o století později také jeden šlechtický syn podroben přísnému systému britské aristokratické výchovy. Na studiích se cítil naprosto stejně osaměle a považoval je za vůbec nejhorší léta svého dlouhého života. V dospělosti dokonce prohlásil, že ho nikdy nikdo nepřinutil napsat správně byť jedinou latinskou větu.
Tento chlapec se jmenoval Winston Churchill a přes školní neúspěchy se měl stát, stejně jako Arthur Wellesley, vojevůdcem a předsedou vlády. Špatné studijní výsledky tedy rozhodně neznamenaly nedostatek inteligence. Jak pro Wellingtona, tak pro Churchilla, bylo po celý život zásadní dělat věci z vlastního přesvědčení. Potřebovali v každé záležitosti vidět smysl a možná právě díky této vlastnosti dokázali tak pozoruhodné skutky. Poměrně záhy se však, i přes počáteční odpor k učení, stal z Wellingtona vášnivý čtenář, který již ve dvaceti letech četl například spisy filozofa Johna Locka. Literatura zůstala mimo jiné jeho velkým koníčkem až do konce života. Nezanevřel zcela ani na Eton, kde z vévodova rozhodnutí úspěšně studovali oba jeho synové.
Image: Martin Kraft (photo.martinkraft.com) License: CC BY-SA 3.0 © Wikimedia commons
