Když sir Thomas Lawrence, dvorní malíř prince regenta a později britského krále Jiřího IV., maloval Arthura Wellesleyho, prvního vévodu z Wellingtonu, krátce po jeho vítězství nad Napoleonem u Waterloo, zanechal nám tím zřejmě jeho nejznámější portrét. Wellington je zde zachycen v plné síle na vrcholu své vojenské kariéry. Jeho štíhlá postava, zobrazená od pasu nahoru se založenýma rukama, je oblečena v rudé uniformě polního maršála Británie se zlatými epoletami a bílým nákrčníkem. Z ostře řezaného aristokratického obličeje, lemovaného krátce střiženými tmavohnědými vlasy, jemuž vévodí proslulý zahnutý římský orlí nos, na nás vévoda upírá vážný, zádumčivý pohled modrošedých očí. Je to pohled plný odhodlání a životní zkušenosti. Pohled vojáka a velitele, pohled sedmačtyřicetiletého muže, který prošel nespočtem bitev, během nichž viděl umírat mnoho přátel i nepřátel.
Za svůj požehnaně dlouhý život osmdesáti tří let si Wellington vysloužil několik charakteristických přezdívek. Řadoví vojáci jej pro signifikantní zahnutý nos nazývali s pobavením a typickým britským smyslem pro humor „Nosey“ („Nosáč“), ale také s hlubokou úctou a oddaností „Our Atty“ („Náš Atty“), což byla zdrobnělina jména Arthur . Pro důstojníky byl díky elegantnímu stylu oblékání a důkladné péči o svůj zevnějšek známý nejčastěji jako „Beau“ („Hezoun“). Vévoda se totiž běžně holil dvakrát denně, což bylo na danou dobu značně neobvyklé, a vystupoval na veřejnosti vždy perfektně upraven.
Druhá přezdívka, kterou jej důstojníci pokřtili, zněla „Peer“ . Této „pocty“ se mu od nich dostalo poté, co byl povýšen za vítězství nad Francouzi v bitvě u Talavery roku 1809 na vikomta z Wellingtonu. Portugalci mu pak nejčastěji říkali „Douro, Douro!“ Tuto trochu bizarní přezdívku si vysloužil nezapomenutelným překročením portugalské řeky Douro, které zcela zaskočilo francouzského maršála Massénu a bylo klíčové pro osvobození Portugalska od francouzských vojsk.
Španělé, vedle Portugalců další vévodovi spojenci proti napoleonské Francii v poloostrovní válce, ho běžně nazývali „Águila“ („Orel“). U této přezdívky sehrála roli kromě vévodova nosu také snaha na vše (včetně jednání svých spojenců) osobně bedlivě dohlížet „orlím zrakem“.
© Wikimedia commons
