Psal se listopad roku 1786 a osmnáctiletý mladík Arthur Wesley se plný očekávání vracel z Angers zpět do Anglie. Jako první z členů rodiny se s ním setkala matka, lady Morningtonová, která nemohla uvěřit vlastním očím, k jak hluboké proměně během necelých dvou let u jejího syna došlo. Místo zahálčivého, nemotorného, pubertálního snílka před ní stál jako mávnutím kouzelného proutku pohledný, charismatický mladý muž. Se svou typickou ironií ho přesto přivítala následovně: „Věřím, že tohle bude můj ošklivý syn Arthur.“ To už ale patřilo k jejímu stylu výchovy: chtěla ze svých chlapců vychovat co nejsilnější osobnosti, k čemuž z jejího pohledu břitký humor a určitá míra tvrdosti sloužily zjevně lépe než přehnaná chvála a rozmazlování. Jako daň za tento přístup zůstal však její vztah se všemi syny po celý život poměrně chladný.
Ve skutečnosti však byla z Arthurova vzhledu a vystupování za maskou lhostejnosti naprosto nadšená, přičemž se cítila být na Arthura snad poprvé opravdu patřičně hrdá, když v dopise adresovaném „dámám z Llangollenu“, které hrály v této době prominentní roli v kuloárech britské aristokracie a s nimiž ho hodlala seznámit, napsala: „Je zde ještě tolik drobností, které se musí pro Arthura zařídit. … Zkrátka se mu nyní musím vynasnažit co nejvíce pomoci. Jakmile jej uvidíte na vlastní oči, bude vám jasné, že je toho hoden. Je z něj nyní opravdu velmi okouzlující mladý muž. Nikdy jsem u nikoho neviděla tak radikální proměnu k lepšímu.“
Takzvané „dámy z Llangollenu“ byly lady Eleanor Butlerová a lady Sarah Ponsonbyová, které utekly od svých rodin, aby se vyhnuly vnuceným manželstvím. Na společné náklady si pořídily dům nedaleko městečka Llangollen v severním Walesu, kde společně žily. Jejich čin se v britské společnosti považoval za velmi romantický, díky čemuž se z dam rázem staly „celebrity“, neboť se oslavovala (jistou částí společenského spektra však, jak už to bývá, naopak odsuzovala) jejich nezávislost.
Když je počátkem roku 1788 Arthur v doprovodu své babičky lady Dungannonové, která žila poblíž města Llangollen, opravdu navštívil, dámy se zdály být jeho vzhledem, podobně jako Arthurova matka, značně okouzleny. Lady Butlerová si dokonce o Arthurovi do svého diáře poznamenala, že je to: „pohledný, elegantní, přiměřeně vysoký, okouzlující mladý muž.“
© Wikimedia commons
